V pražské ZOO se narodil jeden z nejohroženějších lidoopů

Pražska ZOO slaví narození nejohroženějšího lidoopa
Pražska ZOO slaví narození nejohroženějšího lidoopa

Od první únorové neděle se pražská ZOO pyšní malým orangutanem sumaterským, který je naším nejohroženějším lidoopem. Pro maminku Mawar to je její třetí mládě. A pro pražskou ZOO obrovská radost – naposledy se tam totiž orangutánek narodil před 42 lety.

Dítě i maminka si zatím užívají klidu

Orangutani sumaterští jsou v přírodě velmi ohrožený druh a v zajetí se nerodí příliš často. Díky tomu je malý orangutánek jedním z nejvýznamnějších přírůstků v ZOO za poslední roky. Samička Mawar přinesla ještě v neděli ukázat mládě svému chovateli. Ten měl možnost velmi zběžně zkontrolovat, že je mládě v pořádku, neměl však příležitost zjistit jeho pohlaví.

Protože matka s mládětem teď potřebují ke zdárnému vývoji hlavně klid, je pavilon Indonéská džungle zatím pro veřejnost až do odvolání uzavřen.

První mládě narozené v Československu byl Kama

Čtyřiadvacetiletá Mawar už před tímto mládětem porodila dva potomky. Starší syn Gempa také žije v pražské ZOO, kam společně s matkou dorazil v roce 2011 z Jersey. Otcem čerstvého mláděte je čtrnáctiletý Padang.

Pražská ZOO chová orangutany sumaterské už od roku 1961. První mládě se tu narodilo v roce 1971 a bylo vůbec prvním orangutanem, narozeným v tehdejším Československu. Byl to sameček jménem Kama. Jeho matka si s ním tenkrát moc nevěděla rady a nakonec ho odchovala jedna z ošetřovatelek. Díky této adopci má Kama trochu složitější povahu, proto žije stranou od ostatních orangutanů.

Orangutani ztrácí svoje domovy

Orangutani tráví v podstatě celý svůj život na stromech, slézají z nich jen neradi. A ani to nepotřebují. Všechno dělají na nich. Hledají si tam potravu, také se tam páří a vyvádějí mláďata.

Ve volné přírodě už zbývá posledních 7 300 orangutanů sumaterských a jejich počty rychle klesají. Ztrácí totiž svůj přirozený životní prostor a jejich stavy rapidně snižuje také nelegální lov. Zoologické zahrady jsou tedy jejich poslední útočiště, které významně přispívá k přežití jejich druhu.