Vypadá to jako prázdné akvárium, ve kterém je jen pár větviček a trochu listů. A kde že je to zvíře, pro které bylo připravené? Nenechte se zmást – už je uvnitř. Když se pozorně zadíváte, některé větvičky nebo listy se vám před očima promění v živého tvora.
Strašilky se totiž kvůli přežití maskují za části rostlin. Jedna jejich podskupina, pakobylky, připomíná suché větvičky, jiná, nazývaná lupenitky, naopak zas listy. Další vypadají třeba jako kousky suché kůry nebo slabé proutky. Právě jejich až děsivě dobré maskování jim vysloužilo pojmenování strašilky. V angličtině se jim říká „hmyzí duchové“, a i jejich latinský název – Phasmatodea – pochází z řeckého slova „phasma“, které znamená „duch“ či „přízrak“.
Jaký druh si vybrat?
Rozhodli jste se, že tenhle hmyz, který jako hmyz nevypadá, ve vaší domácnosti nesmí chybět? Jak tedy na jejich chov? Nejdřív si vyberte vhodný druh. Pro začátečníky se doporučuje například pakobylka rohatá (Medauroidea extradentata), která je poměrně nenáročná. Vypadá jako suchá větvička a žije asi devět měsíců. Vhodná je také pakobylka indická (Carausius morosus) nebo z větších druhů strašilka australská (Extatosoma tiaratum). Pokud chcete létající strašilky, můžete vyzkoušet Sipyloidea sipylus, což je široce rozšířený a velmi adaptabilní druh. Naopak lupenitky nejsou pro začátečníky moc vhodné.
Pokud si nejste jistí, poraďte se ve zverimexu. Zásadní kritérium při výběru je potrava – strašilky se živí jen listy určitých rostlin, a tak si musíte rozmyslet, jestli jste jim schopni je celoročně sehnat. Většinou to ale je ostružiník, který není problém natrhat ani v zimě, pokud máte v blízkosti les.
Kam s nimi?
Dále budete potřebovat vhodné obydlí, čili insektárium, jak se říká akváriu nebo jiné nádobě pro chov hmyzu. Pro menší druhy nebo jednu samotnou pakobylku může stačit i velká sklenice od okurek (5l), ale lepší je použít akvárium nebo plastovou nádobu vhodné velikosti. Nádobu je potřeba opatřit víkem, které umožní přístup vzduchu, ale zabrání strašilkám utéct ven. Použít se dá například pletivo s malými oky (typ, které se používá do oken proti hmyzu), silonová punčocha (v případě sklenice od okurek) či plastové víko s dírkami. Pletivo je asi nejlepší volba – kromě toho, že je prodyšné, se na něj mohou strašilky také zavěsit při svlékání.
Nymfy, čili nedospělé strašilky, se totiž v průběhu růstu potřebují jednou za čas svléknout ze staré kůže, který je pevná a slouží zároveň jako vnější kostra. Díky tomu neroste, a tak ji strašilka musí během svého vývinu několikrát odložit. Obydlí pro strašilky by mělo mít výšku minimálně tří až čtyřnásobku délky těla dospělé samice, aby na svlékání měly dost prostoru. Čím vyšší insektárium je, tím lépe se vám bude také dovnitř vkládat potrava.
Další věc, kterou budete potřebovat, je podestýlka. Ta pomáhá udržovat v insektáriu správnou vlhkost, poskytovat prostor na kladení vajíček a usnadňovat čištění. Nejsnadnější je použít obyčejné papírové ubrousky. Jako podestýlka se dají použít i pláty molitanu, jemný písek (případně koupací písek pro činčily), ubrousky, rašelina, obyčejná zemina, směs zeminy s pískem, savý papír, nebo například lignocel – drcený materiál z kokosového ořechu, slisovaný do kostek, které koupíte v chovatelských potřebách. Kostky před použitím rozpusťte ve vodě a rozhrňte po dně akvária ve vrstvě vysoké asi tři centimetry.
Podestýlka nemusí pokrývat celé dno – stačí ji dát do vyšší krabičky, třeba od zmrzliny, a insektárium se pak bude lépe čistit. Na druhou stranu, pokud je podestýlka rozprostřená po celém dně, lépe pomáhá udržovat stálou vlhkost, což je pro některé druhy potřebné.
V pokračování článku se dozvíte o tom, jak v insektáriu udržovat správné prostředí a čím strašilky krmit.
Zdroj obrázku: https://en.wikipedia.org/wiki/Phasmatodea
