Originální domácí mazlíčci – strašilky. Jak na chov „oživlých větviček“ (2.)

V minulém článku jsme psali o tom, které druhy strašilek jsou vhodné pro začínajícího chovatele, a jak pro ně připravit vhodné obydlí, neboli insektárium. Dnes se dozvíte, jaké prostředí v insektáriu udržovat, čím strašilky krmit a jak s nimi manipulovat.

Strašilky pocházejí z tropů, kde obývají hlavně vlhčí lesní biomy. Vlhkost jim umožňuje snadnější svlékání, a je potřeba také pro inkubaci vajíček. Proto byste obydlí strašilek měli denně rosit rozprašovačem, naplněným ideálně dešťovou, nebo aspoň odstátou vodou. Dávejte si ale pozor, aby kapky nebyly příliš velké – menší nymfy by se v nich mohly utopit.

Voda by se ale měla během pár hodin odpařit, protože jinak by strašilky mohly dostat plísně, které by jim svlékání také komplikovaly. Pokud se ve vašem insektáriu drží více vlhkosti, než by mělo, pomůže topný kabel, umístěný pod ním. Stačí takový, který má výkon 15 wattů.

Jinak strašilkám stačí normální pokojová teplota. Vyhnout se naopak musíte tomu, aby teplota v insektáriu byla vyšší než 40°C, což by mohlo strašilkám ublížit. Nedívejte proto insektárium na osluněná místa, kde teplota uvnitř skleněných stěn může takové výšky snadno dosáhnout. Teplota by také nikdy neměla klesnout pod 15°C, problémem je i průvan. Osvětlení naopak není potřeba – strašilky jsou až na pár výjimek noční tvorové a světlo jim může spíš vadit.

Čím je krmit?

Co se týče potravy, strašilky jsou býložravci. (Výjimkou je, pokud se v chovu přemnoží – pak se mohou začít okusovat navzájem. Častěji se to stává u lupenitek, které se podobají listům – proto se je nedoporučuje chovat spolu s jinými druhy.) Většina strašilek se specializuje na určité typy rostlin, proto se při nákupu ve zverimexu pro jistotu přeptejte, jaké potravní nároky vámi zvolený druh má.  Většina druhů ale žere listy ostružiníku, který se dá běžně najít v lese, a to i v zimě, i když je ho potřeba vyhrabat zpod sněhu. Druhy, které se živí ostružiníkem, je většinou možné krmit také listy maliníku nebo šípkové růže. Jsou ale i druhy, které se živí listy dubu, buku, lípy, břečťanu, ptačího zobu nebo hlohu. Některé méně často chované druhy můžou žrát například jen listy třezalky, různé druhy kapradin nebo dokonce blahovičník.

Když dáváte větvičky s listy do insektária, je dobré je umístit do nádobky s vodou, aby neuschly příliš rychle. Ideální je zavírací nádoba, která má ve víku jen malé dírky na prostrčení stonku větvičky do vody, zatímco jeho vrchní část s listy trčí ven – kdyby totiž strašilky spadly do vody, mohly by se utopit. Zkušení chovatelé také doporučují dávat do akvária takové nádobky dvě – nejdříve jednu a později další s čerstvými listy, na kterou se strašilky přesunou z té, kterou už ožraly. Díky tomu je nebudete muset ručně přemisťovat, což vám ušetří dost času. Dalším chovatelským trikem je do vody ve sklenicích s větvičkami přidat trochu cukru (v poměru přibližně 1 lžíce na jeden litr), listy díky tomu déle vydrží čerstvé.

Listy na potravu trhejte mimo okrajů rušných silnic, průmyslových zón a zemědělských ploch, které jsou hnojené pesticidy. Před podáním strašilkám byste je měli umýt, zbavit případného hmyzu, který na nich mohl zůstat, a odtrhnout spodní listy, které by ve sklenici s vodou mohly začít zahnívat. Také odstřihněte oschlé a zahnědlé okraje listů, které by strašilky mohly odmítat.

Manipulace

Strašilky jsou poměrně křehké, takže si při manipulaci s nimi musíte dávat pozor, abyste jim neublížili. Nikdy je násilím neodtrhávejte od podkladu – mohli byste jim snadno utrhnout nohu! Nejjednodušší způsob je nastavit ruku nad strašilku, jemně ji pobídnout a pak počkat, až na ni vyleze. Ruku dávejte vždycky tak, aby strašilka lezla směrem vzhůru. Můžete ji také nabrat do sklenice nebo zvednout pomocí měkké entomologické pinzety, větší druhy můžete uchopit i rukou – mezi středním a zadním párem nohou. Malé nymfy můžete zvedat „pinzetou“ vyrobenou z ohnutého tvrdšího papíru. Některé druhy ale vystřikují sekrety (například Anisomorpha buprestoides, která je schopná „dostřelit“ až na vzdálenost 30 centimetrů), takže při manipulaci s nimi je potřeba chránit si oči.

Teď znáte základní fakta, která potřebujete, abyste mohli vyrazit do zverimexu a přinést si domů první strašilky. Pokud se do jejich chovu pustíte, držíme palce a přejeme, aby vám společnost těchto podivuhodných zástupců hmyzí říše přinášela jen samé potěšení.

zdroj obrázku: https://cs.wikipedia.org/wiki/Stra%C5%A1ilka_australsk%C3%A1