Mainská mývalí kočka dostala své jméno díky huňatému ocasu, který připomíná ocas mývala. Podobnost s mývalem zdůrazňuje i límec husté srsti na krku. Mainky, jak se jim zkráceně říká, patří k největším kočičím plemenům na světě. Největší jedinci mohou vážit třeba i dvanáct kilogramů. V průměru ale kocouři váží kolem osmi kilogramů a kočky asi šest – je zde dobře patrný rozdíl ve velikosti mezi pohlavími.
Délka těla těchto koček i s ocasem dosahuje průměrně jednoho metru, přičemž ocas je u tohoto plemene velmi dominantní – je přibližně stejně dlouhý jako tělo. Srst mainek je polodlouhá a vyskytuje se ve všech přírodních barvách, přípustné jsou i různé kresby srsti. Barva očí může být různá a dokonce se u jedinců tohoto plemene může v průběhu času měnit – koťata se rodí s modrýma očima, které se za pár týdnů změní například na oranžovou – a i ta se ještě může v jednom až dvou letech věku změnit třeba na zelenou. Dalším z typických rysů mainských mývalích koček jsou štětičky na konci uší, podobné jako u rysa.
Mainské mývalí kočky dospívají poměrně pozdě – až zhruba ve věku tří let. Tehdy teprve dorostou do své plné velikosti. Také si i do dospělosti zachovávají hravost. Jsou přítulné a mazlivé, ale na člověku nezávislé – pokud je ponecháte samy sobě, budou se věnovat vlastní zábavě. Pokud je ale necháváte samotné často, ocení společníka ke svým hrám. Tyto kočky se dobře snášejí i s jinými domácími zvířaty. Jsou velmi tolerantní a hodí se i k dětem.
Mainky jsou povahou klidné a nejsou pro ně typické hlasité projevy, jejich mňoukání je velmi tiché. Jsou to zdatní skokani, kteří dovedou vyskočit až téměř do dvoumetrové výšky. Toto plemeno je inteligentní a může se naučit různé triky, třeba otvírat dveře. Specifickým rysem mainských mývalích koček je jejich způsob pití vody – někdy je můžete vidět, jak si vodu nabírají tlapkou nebo do ní před pitím několikrát tlapkou udeří. Některé kočky tohoto plemene v rozporu s obvyklým kočičím stereotypem vodu dokonce vysloveně milují.
Srst tohoto plemene je polodlouhá. Množství péče, které potřebuje, ale většinou není příliš velké – záleží ale i na kvalitě srsti konkrétního jedince. Mainské mývalí kočky s kvalitní srstí stačí jen jednou měsíčně důkladně vykartáčovat. Často se ale srst může více mastit v souvislosti s hormonálními změnami, pak je na místě zvýšená péče.
Toto plemeno pochází z amerického státu Maine a pravděpodobně vzniklo zkřížením místních koček s dlouhosrstými kočkami z Evropy. Mainky pravděpodobně mají společného předka s norskou lesní kočkou, které se toto plemeno značně podobá. Legenda říká, že předky mainských mývalích koček byly právě norské lesní kočky, které chovala Marie Antoinetta. Údajně prý v předtuše vlastní smrti během francouzské revoluce plánovala uniknout do Ameriky, a své milované kočky tam poslala jako první.
Zdroj obrázku: https://cs.wikipedia.org/wiki/Mainsk%C3%A1_m%C3%BDval%C3%AD_ko%C4%8Dka#/media/File:%D0%9A%D0%BE%D1%82.jpg
