Onehdá mi jedna zkušená chovatelka psů vyprávěla následující případ: její pestík zničehonic snědl psí výkaly, jež objevil na zemi během pravidelné procházky. Ukázalo se, že tento pes zvedal a jedl i své vlastní výkaly, avšak nestalo se, že by ho zajímal třeba oschlý sendvič či například banánová slupka.
Přijímání výkalů aneb koprofágie, jak se to oficiálně jmenuje, je podivný jev, jemuž opravdu nerozumíme. Existuje bezpočet teorií, jež se to pokoušejí vysvětlit. Žádná však nebyla uznána jako ta pravá. Psi mají tendenci přijímat staré nebo shnilé jídlo a přinejmenším si to zkusí alespoň jednou.
Určitě si vzpomenete na psa zahrabávajícího jídlo či kosti, které si později vyhrabe a sežere. Podobné chování lze rovněž pozorovat u jejich divokých příbuzných.
Jiné vysvětlení je, že jak samci tak samice odstraňují tímto způsobem výkaly štěňat z jejich pelíšků a že přirozený výběr může zvýhodnit toto chování, tj. jedince čistící takto pelíšky od výkalů.
Další vysvětlení je méně pravděpodobné, nicméně také občas zmiňované: psi přijímají výkaly, protože jim chybí důležité výživné látky.
Pravděpodobnější je, že ve hře je nuda a že klíčem k záhadě je reakce majitele. Pes, který se nudí a touží po větší pozornosti, může náhodou pozřít výkal, na základě čehož majitel začne psa hubovat a trestat – a to je pro psa vskutku „více pozornosti“. Názory na to, jak je problém koprofágie vážný se různí. Někteří odborníci varují před infikací parazity či jinými nemocemi, zatímco jiní považují tuto cestu infekce za málo pravděpodobnou – zvláště pokud se pes těší pravidelné lékařské a preventivní péči. Nicméně většina lidí považuje pojídání výkalů za poněkud neestetické a chtěla by takové chování změnit.
Aby se to podařilo, je třeba změnit podmínky chování psa, tj. vytvořit negativní podmět, který pes spojuje s výkaly, jež objevil a nikoliv s majitelem, který je právě přítomen. (Toto je obecný problém trestání související s tím, že pes obvykle spojuje trest s trestajícím a nikoliv s nežádoucím chováním.) Setkání s dopředu připraveným výkalem (posypaným cayenským pepřem) je právě takovým trikem. Předpokladem ovšem je, že během přípravy stopy, kdy jsou upravené výkaly kladeny na oblíbená psí místa, nemá pes možnost objevit neupravené výkaly. Jinak bude výsledný efekt omezený či vyloučený.
Cayenský pepř je zvířatům nepříjemný, ale není škodlivější než pro nás. Přesto by pes měl mít možnost napít se vody po takovém nálezu a takto připravené výkaly by neměly zůstat podél trasy, v níž si pes nebral svoji „návnadu“. Ani byste neměli zapomínat vymýšlet pro psa nové a nové podněty na dlouhých procházkách, během nichž se může dostavovat nuda. Takové procházky jsou dobré pro zdraví a blaho jak psa, tak majitele!
