Bylo to v roce 1948. Kapitán anglického remorkéru Josefíny měl novofundlandského psa Freddieho, kterého stále vozil s sebou. Pes považoval loď za svůj domov; celá posádka ho měla ráda a on jim to uměl přátelsky oplácet. Remorkér Josefína byl záchranářská loď, která byla neustále v činnosti, na radiotelegrafický příkaz brala do vleku vraky, lodě v nouzi a poškozené lodě a dopravovala je do doků. Jednou tuto službu prokázala vraku velké lodi a dotáhla jej do přístavu na Bermudy. Jelikož byl hlášen hurikán a byla obava, že se vrak při náporu smršti potopí, připoutala se Josefína k němu. Hurikán ji však mrštil na korálové útesy a Josefína byla těžce poškozena. Její vyproštění trvalo delší čas a tuto dobu trávil novofundlanďák Freddie na ostrově s jedním bermudským lodivodem. Freddie nebyl už nejmladší a tak si zvykl na dopolední siestu a pak se vydal na útesy ke svým záchranářům. Jednoho dne ale sešel k útesům a zjistil, že Josefína je – ve vleku – na 7 mil dlouhé cestě do doků. Freddie nic nedal na domluvy, že se loď zase vrátí, zoufale zavyl, skočil do vody a dohonil Josefínu dvě míle před cílem. Záchranáři tvrdili, že nebyl unaven, ale že tak dopáleného psa ještě neviděli. Usadil se v jídelně, odkud se nedal 14 dní vylákat – prostě nikomu z posádky nevěřil.
