Genetické analýzy poukazují na to, že tučňáci si na jídle příliš nepochutnávají, jelikož ztratili velkou část chuťových receptorů. Z pěti známých chutí tak ztratili tři, což je opravdu hodně. Rozeznávají pouze slané a kyselé. Takže z nich nějací extra gurmáni pravděpodobně nebudou, na rozdíl od nás lidí.
Základní receptory chutí
Člověk umí během konzumace jídla rozlišovat pět základních chutí, čtyři z nich zná naprosto každý, jde o slanou, sladkou, hořkou a kyselou chuť. V roce 2000 se k této čtveřici přidala ještě takzvaná „umami“. Jde o receptor, který reaguje na kyselinu glutamovou či glutamáty v jídle. Chuťová vnímavost může být u živočišných druhů snížena, poukazují na to jednotlivé výzkumy (ptáci například nepoznají sladkou chuť). Ovšem žádný z těchto živočichů na tom nebyl ještě tak, jako tučňáci.
Absence chuťových receptorů
Absenci chuťových receptorů u tučňáků objevili čínští vědci a to poněkud netradičním způsobem. Jak? Přečetli tuto informaci v DNA kódu jako v knize. Nedokázali najít genové úseky, které jsou zodpovědné za rozlišení chutí. Toto zjištění bylo poněkud netypické a tak se tito vědci pouštění do dalšího zkoumání. A výsledky? Ty jsou jasné. Všechny druhy tučňáků nerozeznají hořkou, sladkou a umami chuť. Postrádají tuto genetickou informaci. A proč? To zatím není tak úplně jiné, existuje samozřejmě hned několik hypotéz o možné absenci.
Zima chutím nesvědčí
Většina tučňáků má své kořeny směřující k Antarktidě, tudíž jejich předci žijí v chladu. Chladem se ztrácí rozlišovací schopnost výše zmíněných chutí (sladké, hořké a umami). Slané a kyselé chutě se nijak moc nezhoršují. Tučňáci navíc mají drsnější jazyk, centra chuti nahradily výrůstky. Díky nim je pro tučňáky snadnější chycení potravy – ryb. Ryby jsou kluzké, takže díky tomu je tučňáci dobře uchytí a jednoduše vcelku polknou.
