První záznamy o použití psů ve válce se zachovaly u Herodota a Plutarcha.U prvého čteme, že Kyros, mocný perský vládce a vojevůdce, měl psy v boji a Plutarch zaznamenává, že cvičení psi zachránili posádku v Korintu před zrádným přepadením a následným pobitím. Stráže na hradbách Galů a Keltů měly psy, Alexandr za jejich pomoci dobýval Argolis. Také divocí Hunové (Attila) používali psů zvláštního velkého plemene. Ve středověku měli psi hlavně rhodští křižáci a švýcarsko–burgundské oddíly v bitvách u Gransonu a Moratu. Jako hlídačů a strážných pomocníků použili psy i Napoleon a jeho protivníci na hlídání opevnění mnoha měst (San Malox 1765).
Za prvé i druhé světové války pomáhaly v boji rovněž tisíce cvičených psů.
Jaké je vlastně praktické použití psa v boji? Ve středověku je cvičili Finové tak, aby skákali koním na hlavy a znervózňovali je. Dnes se jich jako zastara používá ke spojovací službě, k hlídkám a k vyhledávání raněných. Ještě nedávno byli velmi užiteční ve zpravodajství, neboť snadno unikli bdělým zrakům nepřítele a pronesli zprávu. Používalo se jich při kladení telefonního drátu. Dnes pronášejí léky nebo menáž. Snadno zmáhají obtížný terén a mohou se pustiti přes vodu. Velkou výhodou cvičených psů je i to, že dovedou používat protiplynové masky.
