Na západním pobřeží řeckého poloostrova Peloponésu (nejjižnější část Balkánského poloostrova) zmizel záhadně místnímu rybáři pes. Po čtyřech dnech se opět objevil. Na celém těle měl velký nános bláta, které navíc rychle tvrdlo, takže se pes nemohl takřka vůbec pohybovat. Po delší námaze se rybářům podařilo psa z neobvyklého krunýře osvobodit. Když se situace několikrát opakovala, podařilo se jim objevit místo, které rybářův čtyřnohý společník „objevil“. Pes pronikl do nitra svahu, několik metrů nad mořským příbojem, jen s velkým vypětím se opět dostal ven. Rybáři jej následovali; otvorem v břehu vnikli do neobyčejně rozsáhlých jeskynních prostorů s překrásnou výzdobou. Dominovaly tisíce stalagnitů a stalagtitů(to je krápníků, které narůstají od stropu i od podlahy). Jeskyni dali název Alypotrepa = Liščí ohon. V jeskynních hlubinách se našly nejenom četné lidské pozůstatky, ale i kosti jeskynního medvěda, nosorožců, jelenů, bronzové a hliněné nádoby, zbytky pálené keramiky aj.
Peloponés(řecky Peloponnissos) je po proražení Korintského průplavu de facto ostrovem. Ve středověku se nazýval Morea od slova muria, což jsou moruše. Ostrov Pelopův nabízí rozmanitou krajinu přírodních krás s vysokými, zasněženými horami, s cypřišovými a citrusovými údolími a množstvím nádherných pláží. Pláže jižně od Kalamatyjsou dokonce považované za nejnádhernější v Řecku.
Řecká akademie věd pozvala k prozkoumání mnoha jeskynních oblastí též české speleology. Možná, že na oblast při západním pobřeží Peloponésu též dojde. Čeští speleologové se zasloužili například o objevení nádherné jeskyně Glyfada, ve které je tolik různobarevných krápníků, že něco podobného prý nemá jinde na světě obdoby.
Uvidíme. Možná, že jeskyně objevená rybářovým psem bude zase z jiného hlediska unikátní.
