Snad každému se už někdy stalo, že si z procházky venku donesl na botě nechtěnou „nadílku“. Spousta psích majitelů na druhé nebere ohledy a po svých mazlíčcích výkaly neuklízí. Kromě toho, že je šlápnutí do psího hovínka velmi nepříjemné, může být i nebezpečné – psí výkaly mohou obsahovat škrkavky, a když se s nimi dostane do kontaktu malé dítě, může se snadno nakazit.
Když na jaře roztaje sníh, často v ulicích odhalí obrovské množství nevábně vonících hromádek – dost majitelů má totiž pocit, že ve sněhu se nadílka jejich psa tak nějak sama ztratí.
Množství psích exkrementů, které se nachází jen v pražských ulicích, se odhaduje na 25 tun [1]. Přesto spousta majitelů psů výkaly po svých mazlíčcích sbírat odmítá. Nepřesvědčí je ani koše se speciálními sáčky, které jsou rozmístěné v ulicích. Takové chování je problém pro všechny, kteří s psím hovínkem nechtěně přijdou do kontaktu, stejně tak jako pro slušné majitele psů, kteří po svých miláčcích uklízí, ale přesto se na jejich hlavy snáší hněv těch, kterým psi díky nepořádku v ulicích vadí.
Obzvlášť nebezpečné jsou psí výkaly na dětských hřištích a na trávnících v parcích, kde se rodiny s dětmi prochází. Při kontrolách dětských hřišť hygienická služba objevila, že zhruba 30% psích výkalů obsahuje vajíčka škrkavek.
Problém je ještě zesílen tím, že poměr počtu psů na obyvatele je v Čechách vyšší než v jiných evropských zemích. Zatímco například ve Vídni připadá jeden pes na každého třicátého obyvatele, v Praze je to každý třináctý. Toto číslo navíc nezahrnuje psy, které jejich majitelé chovají „načerno“ a poplatek neplatí, a také velké množství psů, které kvůli nižším poplatkům pražští majitelé přihlásili u příbuzných na vesnici.
Jaké jsou nejčastější výmluvy „nesběračů“?
Na jedné z nejvyšších pomyslných příček by se jistě umístilo „Platím za psa městu dost, ať se tedy město postará.“ Takový pohled na věc ale ignoruje to, že nějaký pracovník města sotva bude na místě, aby za psem uklidil hned potom, co vykoná potřebu. Města sice vlastní vysavače, kterými exkrementy z ulic odklízí, ale než se tak stane, může do hromádky, kterou za sebou pes zanechal, šlápnout velké množství lidí. Navíc poplatky za psa pokryjí sotva zanedbatelnou část z celkové sumy potřebné na úklid. Například jen na Praze 7 městská část za úklid zaplatí více než 8 miliónů korun ročně, na poplatcích za psy přitom vybere jen 1,7 milionu [2].
Mezi další časté výmluvy patří „Nedokážu se sehnout.“ I tento problém se ale dá snadno řešit – existují speciální sběrače s rukojetí. Někteří majitelé jsou také přesvědčeni, že po malém psu uklízet nemusí. Přesto – i malý výkal je stále výkal a navíc je obtížnější si ho všimnout a vyhnout se mu.
„Ve stojanech nejsou sáčky“ pak už není vůbec žádná výmluva – každý má možnost dát před procházkou do kapsy několik igelitových pytlíků, a pokud někomu připadá neekologické sbírat výkaly do plastových sáčků, které se pomalu rozkládají, může si koupit papírové sáčky nebo kompostovací sáčky z kukuřičného škrobu.
„Nikde poblíž není žádný koš na psí výkaly a já je nechci nést celou procházku v ruce“ – tento argument se dá pochopit, přesto není omluvou pro neuklízení po svém psovi. Problém s nedostatkem košů na psí výkaly můžete pomoci vyřešit tím, že požádáte městskou část o jejich umístění do okolí vašeho bydliště. Použít se dají i obyčejné odpadkové koše, pokud nejsou určeny na tříděný odpad.
A co dělat, když potkáte páníčka, který svého psa nechá vyvenčit na veřejném prostranství, ale k úklidu se nemá?
Nejlepší je dotyčného slušně upozornit, že jeho pejsek udělal hromádku, kterou je třeba uklidit. Někteří (i když bohužel ne všichni) se v takovém případě zastydí. Pokud dotyčnému začnete nadávat, přestože by si to možná zasloužil, nejspíš odpoví v podobném duchu a místo úklidu pravděpodobně vznikne jen hádka. Vám se sice možná uleví, když dáte svým emocím průchod, ale výsledek to nepřinese. Pokud jste odhodláni s podobnými nešvary bojovat vtipně a s úsměvem, můžete v kapse nosit vlastní igelitový sáček a v příslušné situaci ho pejskaři podat s komentářem, že jste si všimli, že si zřejmě vlastní zapomněl. (Navíc se někdy může i stát, že opravdu narazíte na roztržitého pejskaře, který se dostatečně nevybavil a pomoc ocení.)
V případě, že slušná žádost výsledky nepřinese a majitel je místo toho hrubý a agresivní, máte možnost zavolat strážníka, který může majiteli na místě uložit až tisícikorunovou pokutu.
Češi jsou národem pejskařů. O to víc bychom se ale měli snažit, aby soužití lidí a psů fungovalo bezproblémově, a nezbytnou součástí takového uspořádání je zodpovědnost a ohleduplnost ke druhým.
Zdroj obrázku: http://www.geograph.org.uk/photo/2047152
[1] http://hobby.idnes.cz/konec-nejcastejsim-vymluvam-pejskaru-kteri-nesbiraji-psi-hromadky-1f9-/hobby-mazlicci.aspx?c=A100126_140802_hobby-mazlicci_mot
[2] http://praha.idnes.cz/skolaci-upozorni-majitele-psu-na-sbirani-vykalu-fum-/praha-zpravy.aspx?c=A130925_1981278_praha-zpravy_bur , http://www.databazepsu.cz/
