Kůň Převalského je posledním dosud žijícím druhem divokého koně. A přitom nechybělo málo, abychom o tento unikátní druh přišli úplně. Když se zoologické zahrady začaly snažit mizející koně Převalského zachraňovat, zbývalo už pouhých dvanáct jedinců, jejichž potomky je celá dnešní populace.
Kůň Převalského byl světu neznámý až do poloviny 19. století, kdy o jeho existenci věděli jen mongolští kočovníci. Žil na stepích a pouštích střední Asie, dokud ho nezačali vybíjet zdejší pastevci. Ti totiž divokého koně vnímali jako konkurenta svých stád dobytka. Stáda koní Převalského se tak postupem času zmenšila na pouhých pár jedinců.
Pro svět koně Převalského objevil ruský plukovník Nikolaj Przewalskij, který v roce 1879 v okolí pohoří Tahcin Schack zahlédl stáda divokých koní, jejichž druh ale nedokázal poznat. Jejich vzhled mu nešel z mysli, a tak se na ně začal vyptávat místních obyvatel. Nakonec od místního lovce získal alespoň kůži jednoho z těchto koní. Přivezl ji do Ruska, kde ji ukázal zoologovi petrohradského muzea Poljakovi. Ten nový druh prozkoumal a popsal, a pojmenoval ho po zvídavém plukovníkovi.
Chov koní Převalského v Evropě se datuje od roku 1901. Do Prahy se první zástupci tohoto druhu dostali mezi lety 1921 a 1928 díky profesoru Františku Bílkovi, který vedl ústav plemenné biologie zemědělské fakulty ČVUT. Nejdřív koně žili na školním statku v Uhříněvsi, v roce 1932 byli převezeni do pražské zoologické zahrady, jejímž erbovním zvířetem se kůň Převalského časem stal. Praha se tak může pyšnit nejdelší nepřerušenou historií chovu těchto koní na světě. Dvěma třetinám dnes žijících koní převalského koluje v žilách krev alespoň jednoho pražského předka. Pražská zoologická zahrada také od roku 1959 vede chovnou knihu tohoto druhu.
Od roku 1988 probíhají transporty koní Převalského do zemí jejich původu, Číny a Mongolska, kde jsou znovu vypouštěni do volné přírody. Pražská zoologická zahrada je jedním z hlavních organizátorů úsilí znovu navrátit ohrožený druh do jeho přirozeného prostředí. Jen mezi lety 2011 a 2013 bylo ze Zoo Praha do Mongolska převezeno jedenáct klisen a jeden hřebec.
Přestože panovaly obavy, jak se koně odchovaní v zajetí přizpůsobí drsnějším podmínkám života ve stepi, zjistilo se, že jsou vůči nim značně odolní. Nikdy neztratili fyziologické adaptace, potřebné k přežití v klimatu své domoviny – dokážou se vypořádat jak s velkými rozdíly teplot mezi dnem a nocí, tak s nedostatkem vody, dovedou si vyhrabat trávu zpod sněhu. Jedinou komplikací tak zůstává křížení vypuštěných koní Převalského s uprchlými domestikovanými koňmi.
Dnes v péči zoologických zahrad i ve volné přírodě dohromady žije asi dva tisíce koní Převalského. Přestože tento druh byl na samém pokraji zániku, díky vytrvalému úsilí, ve kterém pražská zoologická zahrada hrála významnou roli, se divoké koně podařilo zachránit pro další generace.
Zdroj obrázku: http://cs.wikipedia.org/wiki/K%C5%AF%C5%88_P%C5%99evalsk%C3%A9ho#mediaviewer/File:Przewalskipferd_cologne.jpg
