Narazili jste někdy ve volné přírodě na lišku a zajímá vás, jak vlastně tyto šelmy žijí? Přinášíme vám odpovědi na všechny otázky, jež vás napadly.
Lišky jsou velmi přizpůsobivé
Liška obecná, jejíž latinský název vulpes vulpes je dobře známý, se na území České republiky vyskytuje poměrně hojně a přizpůsobila se životním podmínkám, které zde panují. Právě přizpůsobivost je totiž jednou z jejích hlavních předností. Tím pádem obývají nejen lesy, louky a pole, ale také okraje vesnic a velkých měst. Při nočních procházkách je proto možné lišku zahlédnout třeba i v městském parku. Kromě toho, že se snadno dokážou adaptovat téměř na jakékoliv prostředí, jsou také velice inteligentní a mají výborně vyvinutý čich a sluch. Území Evropy, střední a severní Asie a severní Ameriky obývají od nepaměti a v Česku se jedná o nejrozšířenější psovitou šelmu žijící ve volné přírodě.
Způsob života
Tím se rovnou dostáváme k tomu, že lišky jsou aktivní zejména v noci a svůj revír si značkují močí a také pachovými žlázami. Přes den se schovávají v noře, ale snadno si vytvoří skrýš i v hustém porostu. Na lov se vydávají za soumraku a loví především drobné hlodavce, čímž pomáhají udržovat rovnováhu a předcházejí přemnožení škůdců. Pro lišky je typický také osamělý způsob života a samotářkami přestávají být pouze tehdy, když vychovávají mláďata.
Výchova mláďat
Protož doba páření probíhá v zimě, mláďata se rodí na jaře. Nejčastěji se narodí tři až šest mláďat, a protože jsou lišky skutečně mazané, nedávají si práci s vytvořením vlastní nory, ale často používají opuštěné nory jiných zvířat. Čtyři týdny po narození mláďata poprvé opustí noru a rovnou se učí lovit, aby si mohla sama obstarat potravu a být samostatná. Ačkoliv lišky vyznávají samotářský způsob života, o svá mláďata se krásně starají a předávají jim všechny znalosti a dovednosti, které budou v dospělosti potřebovat. Liščí rodinná pouta jsou skutečně silná.
Jak v přírodě poznat liščí noru?
Zajímá vás, zda se ve vašem okolí nachází nějaká liška? Při své příští procházce dávejte dobrý pozor a dívejte se kolem sebe. Pro liščí noru je typický oválný vchod, který má maximálně 30 centimetrů v průměru. Protože lišky jsou prohnané, jejich nora má několik únikových východů, které v případě ohrožení mohou použít. Kromě vchodu lze liščí noru identifikovat také podle otisků liščích tlapek v blízkosti a nepříjemného smradu, jenž pochází z liščího trusu a zbytků potravy.
Jak se zachovat, když potkáte lišku
Protože narazit na lišku není nic neobvyklého, určitě byste měli vědět, jak se v takové chvíli zachovat. V žádném případě se nesnažte lišku krmit ani pohladit. Liška musí být schopná obstarat si potravu svépomocí a krmením byste si ji časem ochočili a ona by ztratila svou ostražitost, což by se pro ní mohlo stát smrtelným. Zároveň se snažte nepanikařit. Liška z vás má mnohem větší strach, než dává najevo a pravděpodobně uteče ve chvíli, kdy si vás všimne. Ovšem v případě, že se liška chová podezřele a vykazuje některé z následujících znaků:
- motá se
- pohybuje se v okolí lidí
- padá
neváhejte kontaktovat záchrannou stanici. Liška, která vypadá jako opilá, totiž může být nemocná.
Pokud ve volné přírodě narazíte na lišku, nesnažte se ji pohladit ani nalákat na jídlo a nechte ji volně žít. Jedná se o důležitého živočicha, který pomáhá udržovat rovnováhu v přírodě a nejraději tráví čas o samotě, ačkoliv při výchově mláďat je skutečně pečlivá a pouto mezi liškami a jejich mláďaty je neuvěřitelně pevné.
Zdroj textu: www.nasedobrissko.cz, www.wikipedia.org
Zdroj foto: www.freepik.com
