Husky je velmi starým plemenem – tento pes byl vyšlechtěn už v pravěku sibiřskými kočovníky z kmene Čukčů. Ti ho využívali především k tažení saní, ale i k lovu, a kromě toho byl husky také věrný a oddaný společník. Do Severní Ameriky se dostal až v 19. století díky obchodníkům s kožešinami z Aljašky, a postupně se rozšířil po celém severu kontinentu.
Název „Husky“ původně vznikl z Evropany používaného pejorativního výrazu pro Eskymáky. Samotní Huskyové se ale díky událostem z roku 1925 dočkali obrovského uznání a popularity. Tehdy ve středisku zlatokopů v Nome na Aljašce vypukla epidemie záškrtu. Bylo akutně potřeba dopravit do Nome sérum proti této nemoci. Nor jménem Leonhard Seppala se spřežením huskyů tehdy ve sněhové bouři ujel přes 300 kilometrů, aby léky dopravil na místo co nejdříve. Na památku této události se dodnes koná závod psích spřežení nazývaný Iditarod, jehož start je v Anchorage a cíl právě v Nome. S délkou trati přes 1930 kilometrů je to nejdelší závod psích spřežení na světě.
Během druhé světové války byli Huskyové využívání záchrannou a pátrací službou. Dnes jsou to často společníci v domácnostech, ale také se mnohdy účastní závodů psích spřežení. Jsou to psi, kteří jsou svému majiteli velice oddáni, milují lidi, jsou přátelští k malým dětem i jiným psům. Přesto se ale nehodí pro každého. Huskyové totiž potřebují velké množství pohybu a fyzické aktivity. Pokud mu je nemůžete dopřát, bude strádat. Rádi pobývají venku, pobyt uvnitř je nudí, zatímco zima jim nevadí. Kromě toho jsou to také velice temperamentní psi, kteří nezapřou své divoké předky. Jejich majitelé často řeší problémy s útěky. Mají také silný lovecký pud, takže pokud se například dostane k sousedovým slepicím, je na problémy zaděláno. I v lese je potřeba dávat na ně v tomto ohledu pozor a většinou je lepší mít je na vodítku.
Huskyové jsou perfektně uzpůsobeni chladným podmínkám. Jsou vybaveni huňatou srstí s měkkou posadou, která jim zajišťuje teplo. Posada dvakrát ročně během línání kompletně vypadává a obměňuje se. Srst mají i zespoda mezi polštářky na tlapkách, aby zabránila omrzlinám a aby jim tlapky neklouzaly na sněhu a ledu. Jejich huňatý a dlouhý ocas zase slouží k tomu, aby si jím v případě potřeby mohli stočeni do klubíčka překrýt čenich a udržet se tak víc v teple.
Jsou to fyzicky velmi zdatní psi s kompaktní stavbou těla. Mají silné kosti i svaly, především na nohách. I přes svou sílu a zdatnost se ale díky své přátelské povaze rozhodně nehodí pro roli hlídacího psa. Husky podle standardu plemene nesmí projevovat jakoukoliv formu agresivity. Tito psi také jen velmi zřídka štěkají – většinou spíš vyjí. To je také součástí dědictví po jejich vzdálených, divokých předcích. Jsou to také smečkoví psi a samota je ubíjí. Pokud se cítí sami a nudí se, dají vám to často najevo právě hlasitým vytím.
Pokud byste si chtěli huskyho pořídit, je předem potřeba důkladně zvážit, jestli mu můžete naplnit potřeby, bez kterých by tento pes trpěl – především mu každodenně zajistit dostatečné množství pohybu a pobytu venku. Rozhodně to není „bytový pes“! Připravte se také na to, že výchova huskyho je poměrně náročná a budete při ní potřebovat velkou trpělivost a důslednost. Pokud si ale přejete neúnavného společníka při sportu a jste ochotni svému čtyřnohému příteli věnovat velké množství času, je husky tím pravým psem pro vás.
Zdroj obrázku: https://pixabay.com/cs/husky-modr%C3%A9-oko-pes-sn%C3%ADh-z%C3%A1vod-273409/
