Tohle je kočka, se kterou se nikdy nebudete nudit. Habešanky jsou totiž nesmírně energetické a čilé kočky, které obzvlášť milují šplhání po výškách. Rády běhají, skáčou a šplhají, ale baví je například i aportování. Jejich energie se někdy může zdát nevyčerpatelná.
Habešanky milují společnost. Tohle plemeno je velmi sociální a bez velké dávky každodenního kontaktu a interakce se tyto kočky prostě neobejdou. Kdybyste habešskou kočku často nechávali samotnou doma, zatímco jste přes den v práci, bude po zbytek času stále chodit za vámi a dožadovat se vaší plné pozornosti. Proto je dobré si habešské kočky pořídit rovnou dvě – budou si navzájem dělat společnost a jejich kousky pobaví i vás. Habešanky se ale dobře snášejí i s jinými domácími mazlíčky a ve své potřebě společnosti nedělají velký rozdíl mezi jinou kočkou a třeba psem.
Původ této kočky se ztrácí v hlubinách času. Habešská kočka je jedním z nejstarších plemen. Pochází pravděpodobně z Etiopie (kdysi Habeše) a jejím předkem nejspíš byla divoká africká kočka, po níž toto plemeno zdědilo temperament. Podle legendy byly habešské kočky potomky uctívaných egyptských koček, nebo dokonce vtělením samotné kočičí bohyně Bastet. Proto je tato sebevědomá a nebojácná kočka občas nazývána „dítětem bohů“.
Do Evropy se habešská kočka dostala v 60. letech 19. století, kdy ji do své vlasti z Etiopie přivezli britští vojáci. Tehdejší Habešanky se ale od dnešních lišily – dnešní podoba plemene vznikla až jejich zkřížením s domácími kočkami, ke kterému došlo buď náhodně, nebo šlo o cílenou snahu chovatelů vyšlechtit kočky, které by se podobaly těm z dochovaných egyptských nástěnných maleb.
První záznamy o chovu tohoto plemene pocházejí z roku 1896, záznamy o nich ale byly poměrně řídké. Do roku 1905 existovalo jen 12 registrovaných koček, a u poloviny z nich navíc byl jeden z rodičů neznámý. Až v roce 1929 byl počet registrovaných habešských koček dostatečný na to, aby byl vytvořen standard plemene a založen první chovatelský klub.
Charakteristickým znakem habešských koček je neobvyklé zbarvení srsti, které jim dodává divoký, přírodní vzhled. Na chlupech se totiž střídají světlé a tmavé proužky, stejně jako například u zajíců. Tato kresba, nazývaná „ticking“, dala původ vtipnému označení tohoto plemene. V Americe habešským kočkám totiž někdy říkají „bunny cats“ (v překladu zaječí kočky).
Vzhledem jsou habešanky středně velké kočky, které mají dlouhé a štíhlé končetiny, zakončené oválnými lapkami, dlouhý a široký ocas, který se zužuje do špičky, a kulatou hlavu klínovitého tvaru, se slabě naznačeným přechodem od čela na čumák. Velké uši jsou od sebe daleko posazené, mají široký základ a zakulacené konce. Oči jsou výrazné, mandlovitého tvaru, a mají oříškovou, jantarovo-žlutou nebo zelenou barvu.
Habešské kočky jsou velmi mrštné a obratné. Jejich šplhací sklony nejlépe uspokojíte, když jim pořídíte vysoká odpočívadla a jiné konstrukce určené pro kočky, na kterých se můžou dosyta vyřádit. Jinak tyto kočky využijí každou dostupnou příležitost a budou lézt po nábytku či po záclonách. Díky své inteligenci se Habešanky mohou naučit samy si otevírat dveře, aportovat a mnoho dalších kousků. S touto kočkou máte tedy o zábavu zaručeně postaráno.
Zdroj obrázku: https://cs.wikipedia.org/wiki/Habe%C5%A1sk%C3%A1_ko%C4%8Dka#/media/File:Abessinierkater1.jpg
