Vzdálení příbuzní ježka
Netopýři jsou vzdálení příbuzní dnešních ježků a rejsků. Jejich společným předkem byl primitivní hmyzožravý savec, ze kterého se netopýři vyvinuli asi před šedesáti miliony let. Netopýři jsou poměrně drobní – naši nejmenší netopýři váží pouhých 3,5 gramu (největší pak 35 gramů). A existují ještě menší druhy – netopýrek thajský, kterému se pro jeho velikost také říká „čmeláčí netopýr“, je nejen nejlehčím druhem netopýra, ale také nejmenším savcem vůbec.
Netopýři jsou společenští tvorové – během léta žijí ve velkých koloniích, které mohou zahrnovat od několika desítek až po několik set jedinců. V koloniích se občas mohou vyskytovat i jedinci nebo skupinky odlišného druhu netopýra. V zimě netopýři hibernují – snižují svou tělesnou teplotu na teplotu okolí a tím zpomalí i svůj metabolismus. Metabolismus ale dokážou snížit i ve chvílích, kdy nepotřebují být aktivní – pak upadají do stavu strnulosti, pomocí kterého šetří energii. Když se z něj potřebují probrat, musí se rozehřát tím, že se intenzivně třesou.
Tito noční a soumrační tvorové nemají příliš dobrý zrak – jejich oči jsou malé a špatně vyvinuté. Navíc vidí pouze černobíle. Místo zraku se při letu orientují pomocí echolokace. Při ní netopýr vyšle krátký ultrazvukový puls, který opakuje až 150 krát během jedné vteřiny, a vnímá jeho odrazy od předmětů v okolí. Netopýří ucho dokáže rozlišit dva zvuky, mezi kterými je pauza pouhé 0,3 milisekundy. Každý druh netopýra používá zvuky o vlastním kmitočtu. Lidský sluch většinou zvuky vydávané při echolokaci není schopen zachytit, existují ale i druhy netopýrů, jejichž echolokace může být slyšitelná i pro člověka – například netopýr rezavý. Netopýři také pomocí zvuků komunikují mezi sebou a tyto zvuky jsou často slyšitelné i lidským uchem.
Boj o kořist: netopýři si navzájem ruší signály
Echolokace netopýrům umožňuje bravurní akrobatický let i v naprosté tmě, má ale i své nevýhody. Ultrazvukové signály se totiž dají rušit – a netopýři soupeřící o potravu mohou vydávat zvuky, které naruší echolokaci konkurenta a způsobí, že mine kořist. Tento typ rušivých zvuků se nazývá SinFM. A orientační schopnost netopýrů dokáže občas narušit i samotná kořist – někteří motýli z čeledi přástevníkovitých si vyvinuli schopnost vydávat ultrazvukové signály, které před netopýry zamaskují jejich lokaci.
Všechny druhy netopýrů netopýři žijící u nás jsou chráněné, některé dokonce kriticky ohrožené. Může za to úbytek jejich přirozených úkrytů, jako jsou stromy s dutinami, či vyrušení při zimování, které pro netopýra znamená takovou ztrátu energie, kterou často nepřežije. Na vině jsou také otravy pesticidy a herbicidy. Pokud tedy chcete netopýrům pomoci, nepoužívejte k ošetření svého pozemku chemikálie. Můžete také vyvěšovat netopýří budky, které jim poskytnou potřebný úkryt.
Co dělat, když vás netopýr „navštíví“ doma?
Pokud vám náhodou večer vlétne netopýr oknem do bytu, nepanikařte. Zhasněte, otevřete okna dokořán, roztáhněte záclony, aby měl netopýr volnou cestu ven, a odejděte z místnosti. Nezvaný návštěvník s velkou pravděpodobností do půl hodiny zas odletí. Pokud se to nestane, nepokoušejte se netopýra chytit holou rukou! Můžete ho uchopit pomocí silné rukavice či hadru, případně ho podebrat krabicí, kterou poté přiklopíte víkem. Nezapomeňte do krabice udělat dýchací otvory a dát do ní kousek zmuchlaného hadru, který vyděšenému zvířátku poslouží jako úkryt. Pozor, aby z krabice neutekl – netopýři se dokážou protáhnout i velice malou štěrbinou.
Pokud netopýr není zraněný, přeneste krabici po setmění ven a počkejte, až odletí. Může to chvíli trvat – pokud předtím netopýr kvůli šetření silami upadl do stavu strnulosti, potřebuje se nejdřív rozehřát, než dokáže odletět. Když se tedy netopýr třese, nemusíte se o něj bát – jen se tím zahřívá. Jestli ale netopýr sám od sebe neodletí nebo je poraněný, odneste ho na záchrannou stanici. To samé platí, pokud doma netopýra najdete v zimě, v období hibernace.
Zdroj obrázku: https://cs.wikipedia.org/wiki/Netop%C3%BD%C5%99i#/media/File:Big-eared-townsend-fledermaus.jpg
