Naše babičky pravidelně schovávaly kosti a jiné věci, kterými poté chtěli psům „přilepšit“ k jejich běžnému krmivu. Nebyly to žádné granule, ale většinou zbytky. To se přece zvířatům dávalo. Teď však psi jedí konzervy, granule a jinou podobnou stravu. Můžete však psům dát také kosti? A nehrozí problémy se střevy?
Pes a kosti – jde to?
Když se zamyslíte nad tím, že předchůdce psa byl vlk, co vlastně ve volné přírodě jedl? Asi mu nikdo nikde nesypal granule nebo nedával konzervy. Většinou byla jejich potrava tvořená tím, co si v lesích, na polích a jinde ulovili. Takže asi nejčastěji konzumovali zajíce, myši, potkany, občas nějakého ptáka. Jejich strava tak byla opravdu hodně masitá a i tito živočichové měli kosti. Po rozkousání se logicky v těle objevili kosti a mnohdy také ostré.
Existuje takzvaný jehlový reflex. Tedy zvířata, masožravci, se rodí s tím, že se jejich tělo umí poměrně dobře a bez potíží vypořádat s menšími ostrými předměty v žaludku a následně ve střevech. Jednotlivým ostrým předmětům se střevní stěna vyhýbá. Je to určitý obranný reflex, aby se zvířatům dobře v přírodě žilo, aby to zvládli. Ovšem nic netrvá věčně, pokud nebude jehlový reflex trénován, pak vymizí. Je-li pes v domácím prostředí a nedáváte mu vůbec kosti, pak nemůžete čekat, že tímto reflexem bude disponovat.
Pak se tedy poměrně snadno může stát, že sní-li váš pes i menší kostičku, může být ohrožen na životě. Není se čemu divit, protože pokud konzumují neustále jen konzervy, granule, popřípadě jim občas dáte něco od stolu, nejsou zvyklí na to, že potravu musí pořádně rozkousat. Následně jim kost může protrhnout střevo, začne se ucpávat a bude nutné vyhledat veterináře.
