Krkavcovití jsou nejpočetnější čeledí řádu pěvců, která se díky své inteligenci a přizpůsobivosti rozšířila po celém světě kromě Antarktidy. Patří mezi ně například havrani, vrány, krkavci, straky, ale i kavky, sojky, či poměrně neznámý ořešník kropenatý. Řekli byste do těchto nenápadných tmavě zbarvených ptáků, že jsou podobně inteligentní jako lidoopi?
Krkavci a jejich příbuzní jsou jedni z mála ptáků, kteří si umíhrát, používat nástroje a vcítit se do situace jiné bytosti. Jsou to také zatím jediní ptáci, kteří uspěli v testu sebeuvědomování se zrcadlem, kdy má zvíře na čele namalovanou tečku a sleduje se, jestli je schopné pochopit, že odraz v zrcadle patří jemu a zkusit si ji setřít.
Sojky se dokážou vcítit do druhého… než ho okradou
Vědci pozorovali sojky, které si ukrývají potravu v podzemních zásobárnách. Zjistili, že pokud je přitom pozoruje jiná sojka, snaží se při schovávání potravy ukrýt za překážku, která by vetřelci zakryla výhled. Pokud se jim to nepodaří, později se vrátí a potravu přemístí do jiného úkrytu.
Když je výzkumníci natáčeli, sojky chápali kameramana rovněž jako vetřelce – ale zároveň si byly schopné uvědomit, že před vysokým člověkem se za malou terénní nerovnost neschovají. Proto místo toho pro úkryty vyhledávaly co nejtemnější místa. To vše ukazuje, že se sojky dokážou vcítit do situace jiného jedince a chápat, jak vidí svět. To ovšem dokážou i mazaní sojčí zloději: když zjistí, že si jich majitel úkrytu všiml, předstírají, že si úkrytu nevšili a místo toho začnou hrabat jinde, aby od sebe odvrátili podezření.
Vrány myslí dopředu a chodí zásadně po přechodu
Krkavci a vrány dokážou vyrábět a používat nástroje, a to zcela promyšleným způsobem. Jejich použití dokážou plánovat na několik kroků dopředu, a to bez použití metody pokus-omyl. Novokaledonské vrány si například umí ohnutím drátu vyrobit háček a tím vytáhnout potravu z úzké láhve, aniž by je to kdokoliv učil.
Jako hotoví myslitelé se pak tito ptáci předvedli, když jim vědci předložili úkol o několika krocích. Vrány měly za úkol zataháním za provázek získat krátkou větvičku, její pomocí ze zamřížované klece vytáhnout delší tyčku, a tu pak použít pro vylovení pamlsku z průhledné krabice. Vrány byly rozdělené do dvou skupin. Členové první skupiny si mohli nejdříve vyzkoušet každý krok samostatně. Když jim potom předložili celý hlavolam dohromady, všechny vrány ho vyřešily hned na první pokus. Druhá skupina si mohla nanečisto vyzkoušet první a třetí krok, ale neměly tušení, jak pomocí jednoho nástroje získat jiný. Přesto se všechny po několika pokusech řešení dobraly. Jedna vrána jménem Sam se dokonce na předložený úkol jen chvíli dívala a zhruba dvě minuty přemýšlela – a potom vše provedla na první pokus správně.
Japonské vrány zas přišly na to, že se jim nevyplatí namáhavě louskat ořechy, když je místo toho mohou jednoduše hodit pod kola aut a počkat, až je přejedou. Silnice jsou ale rušné a vranám se do provozu vrhat nechtělo. Vyřešily to tak, že ořechy shazují jen na bíle vyznačené přechody, kde si je mohou v klidu posbírat, když naskočí zelená.
Krkavci používají ukazovátka
A krkavci za svými příbuznými nezůstávají pozadu. Němečtí vědci dva roky sledovali život sedmi krkavčích párů ve volné přírodě a zjistili, že krkavci mimo jiné dokážou používat gesto k ukázání směru. To se nemusí zdát jako nijak náročný úkol, ale vyžaduje poměrně rozvinuté rozumové schopnosti. Ze zvířat to zvládají pouze lidoopi a navíc jen někteří. Lidské děti se této dovednosti začnou učit zhruba kolem jednoho roku. Krkavci nejen ukazují směr pomocí zobáku, ale občas si pro zdůraznění gesta vezmou na pomoc větvičku či jiný předmět jako ukazovátko . Jejich partneři na gesta prokazatelně reagovali a dívali se směrem, na který se je druhý krkavec snažil upozornit.
Ptačí mozek se vyvíjel poněkud odlišně, než ten náš, a ptáci k myšlení používají jinou jeho část, než je běžné u savců. Přesto je zřejmé, že někteří z nich se svými čtyřnohými příbuznými zdaleka nenechají zahanbit.
Zdroj obrázku: https://pixabay.com/cs/raven-pt%C3%A1k-pt%C3%A1k%C5%AF-bryce-canyon-usa-4589/
