Chtěli byste mít doma nějaké zvířátko, ale nemáte na něj moc času? Máte málo peněz a bojíte se, kolik by vás takový domácí mazlíček stál? Nebo jste alergičtí na srst? Vyzkoušejte chov achatin – obřích šneků. Pořídíte je za pár desítek korun a jsou velmi nenáročné.
Pokud ve vás pohled na plazícího se šneka nevyvolává znechucení, ale naopak sympatie, achatiny jsou ti praví domácí mazlíčci pro vás. Potřebují toho totiž k životu velice málo. Achatinu snadno ubytujete v plastovém boxu či teráriu, vhodné je spíš nižší terárium s větším dnem, po kterém budou šneci lézt. Obecně platí, že terárium pro achatiny by mělo mít tolik litrů, kolik centimetrů má součet délky ulit všech chovaných šneků. A to nemusí být zrovna málo – obří šneci se jim totiž neříká bez důvodu, achatiny dosahují velikosti až dvaceti centimetrů a mohou vážit až kolem tří set gramů.
Box by měl mít dírky na vzduch nebo být zakrytý sítí. Vnitřní stěny by měly být ze snadno omyvatelného materiálu. Jako podstýlka může posloužit kokosový substrát (lignocel), který se dá koupit ve zverimexu, ale i rašelina, případně rašelina smíchaná s bukovými štěpky. Achatiny pocházejí z Afriky, takže jsou zvyklé na teplé klima. V teráriu potřebují stálou teplotu kolem 28 stupňů a vysokou vlhkost – až 90 procent.
Na krmení nejsou tito velešneci nijak nároční – můžete jim dát listový salát, mrkev či jinou zeleninu, ovoce, nebo i vařené těstoviny. Nepohrdnou také listy pampelišky nebo jinou jedlou zelení – buďte jen opatrní na to, kde listy trháte. Neberte je z míst, o kterých si nejste jisti, jestli se na nich například nevenčí psi. Opatrně také s citrusy – nesmí přijít do kontaktu s ulitou achatiny, a tak je lepší je šnekům vůbec nedávat, případně jen pod dohledem. Achatiny nutně potřebují mít k dispozici také sépiovou kost nebo vaječné skořápky, ze kterých získávají vápník na stavbu ulit. Potřebují mít k dispozici také nádobu s vodou. Větší je lepší – některé achatiny se totiž rády i vykoupou.
Vezměte v úvahu, že achatiny se dožívají až sedmi let. Rozhodně nepočítejte s tím, že chov šneka vyzkoušíte a pokud by vás omrzel, vypustíte ho do volné přírody – v našich klimatických podmínkách nepřežijí. Výjimkou je Achatina fulica, která se dokáže na chladnější a sušší podmínky adaptovat tak, že se zahrabe pod zem. U nás ale nemá přirozeného nepřítele, a tak by se v případě úniku do přírody mohla přemnožit a napáchat značné škody na úrodách zahrádkářů.
Achatiny jsou hermafroditi, takže pokud chováte více jedinců pohromadě, pravděpodobně se dočkáte množství malých šnečků. Pokud se tomu chcete vyhnout, dopřejte každé ze svých achatin vlastní terárium. Jestli ale chcete achatiny množit, seberte z terária vajíčka a dejte je do odděleného boxu vystlaného lignocelem, překryjte je slabou vrstvou substrátu a udržujte v teple. Dospělí šneci by je totiž mohli zatlačit tak hluboko do substrátu, že by vajíčka zplesnivěla, nebo je dokonce sežrat. Zhruba po třech až šesti týdnech se vylíhnou malí šnečci, kteří se ze začátku živí skořápkou svého vajíčka, a až poté začnou přijímat potravu. Achatina Iredalei je mezi ostatními výjimka – rodí mláďata už živá.
Achatiny jsou jedním z mazlíčků, které mohou mít doma i alergici. Je to sice poněkud netypické domácí zvířátko, ale tato výjimečnost je jedna z vlastností, která vás může oslovit. Na plazící se achatiny je prý navíc velice uklidňující pohled. Pokud nevěříte, běžte si je prohlédnout do nejbližšího zverimexu – možná začnete zvažovat, že si některou z nich také pořídíte domů.
Zdroj obrázku: http://cs.wikipedia.org/wiki/Oblovka_obrovsk%C3%A1#mediaviewer/Soubor:Achatina_achatina.jpg
