Inteligence chobotnic je tak trochu záhadou. U lidí se inteligence vyvinula díky sociálním interakcím. Chobotnice jsou ale samotářské bytosti, které se kromě doby páření ostatním jedincům svého druhu spíš vyhýbají. K čemu jim tedy inteligence vlastně je? Odpověď pravděpodobně zní – vyvinuly si ji jako obranu před okolním světem.
Chobotnice pravděpodobně kdysi měly pevnou schránku, kterou ale během evoluce ztratily, a tím se staly velmi zranitelné. Potřebují být inteligentní, aby se dokázaly uchránit před útoky různých druhů predátorů – a také zvládly ulovit potravu. Pro různé druhy živočichů používají různé strategie.
Tito fascinující tvorové mají relativně velký mozek – v poměru k velikosti těla větší, než například ptáci. To ale není všechno – celé dvě třetiny jejich neuronů se nenachází v mozku, nýbrž v chapadlech. Podle vědeckých výzkumů to vypadá, jako by každé chapadlo umělo myslet samostatně. Useknuté chapadlo chobotnice dokáže různými způsoby reagovat na odlišené druhy podnětů, dokáže se samo odplazit pryč, a pokud se dostane k potravě, pokouší se ji dopravit do míst, kde by měla chobotnice ústa. Takové typy pokusů byly už ale naštěstí, právě kvůli inteligenci chobotnic, zakázány.
Jako jediné mezi bezobratlými mají chobotnice osobnost. Různé chobotnice na ten samý typ podnětu reagují odlišnými způsoby – jedna z nich se neznámé věci bojí a pokouší se utéct, jiná se ji odvážně vydá prozkoumat, další si s ní začne hrát. Chobotnice si totiž hrají – což se považuje za známku vysoké inteligence. V zajetí bylo často pozorováno, jak si hrají s měřicími přístroji nebo s bublinami, které vypouští přístroj na okysličování vody.
Chobotnice jsou vůbec mistry v rozebírání věcí a v útěcích. Když jim například dáte do akvária přístroj na měření teploty, okamžitě ho rozeberou. Pokud zašroubujete chobotnici do sklenice, dokáže ji zevnitř pomocí svých chapadel s přísavkami sama otevřít. Snadno se dostanou k potravě, které se ukrývá v uzavřené nádobě, a dokážou i utéct – je znám i případ chobotnice, která každou noc opouštěla své akvárium, aby se nakrmila rybami z akvária vedlejšího – a potom se zas vrátila zpátky, takže ošetřovatelé byli dlouho zmateni, proč jim mizí ryby. Jsou známy ale jiné, ne tak nevinné případy, kdy se chobotnice například pokoušela udusit potápěče ucpáním dýchacích otvorů.
Další jednoznačnou známkou inteligence je, že dokážou řešit úlohy a řešení si pamatovat – vědí, že do schránek různých druhů měkkýšů se dostanou různými způsoby – jednu je snadnější rozbít, k otevření jiné použijí nástroj – a na ty samé druhy aplikují tytéž metody. Když ale výzkumníci v rámci pokusu posílili schránky snadno rozbitného druhu, chobotnice se rychle adaptovaly.
Proč tedy tito, očividně velmi inteligentní tvorové, odmítají pokusy výzkumníků o komunikaci, na rozdíl od třeba papoušků či lidoopů? Vědci si myslí, že je to díky tomu, že se chobotnice evolučně vyvinula k nenápadnosti. Jednotlivci žijí většinu svého života osamoceně, a setkávají se jen v době páření. Po nakladení vajec pak chobotnice umírá, takže nemůže předávat zkušenosti svým potomkům. Lidská snaha o komunikaci tedy zřejmě musí připadat samotářské mysli chobotnice naprosto šílená.
Zdroj obrázku: https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Octopus_at_Kelly_Tarlton’s.jpg
