Bílý švýcarský ovčák

Bílý švýcarský ovčák
Bílý švýcarský ovčák

Bílý švýcarský ovčák vznikl jako barevná varianta německého ovčáka. U německých ovčáků se tato barevná varianta vyskytovala už od začátku chovu, postupem času ale upadla v nemilost chovatelů a bílí ovčáci byli nejdříve diskvalifikováni na výstavách, a poté zcela vyřazeni z chovu. Našli se ale i chovatelé, kteří byli pro tuto barevnou variantu nadšeni natolik, že si založili vlastní plemenné knihy – a tak se zrodilo nové plemeno.

Bílí švýcarští ovčáci jsou inteligentní psi, kteří se snadno učí novým věcem. Mohou se proto stát asistenčními či záchranářskými psy. Povahou jsou tito psi podobní německým ovčákům, z nichž se plemeno oddělilo, jsou jen trochu citlivější. Jsou živí a temperamentní, potřebují velké množství pohybu. Ideální je pro ně možnost celodenního volného pohybu na zahradě či oploceném pozemku, potřebují k tomu ale i další pohyb, jako procházky či výcvik. Bílí švýcarští ovčáci mohou žít v kotci, ale potřebují dostatečný kontakt s rodinou, protože jsou velmi společenští. Výborně vycházejí s dětmi, bývají klidní a přátelští. Vůči cizím lidem jsou ostražití.

Tito psi jsou robustní a svalnatí, jejich tělo má obdélníkový formát. Výška v kohoutku by u psů měla být alespoň 60 cm, u fen pak 55 cm. Ocas má šavlovitý tvar a je nízce posazený, když je zvednutý, neměl by převyšovat hřbetní hranici. Uši mají trojúhelníkovitý tvar, jsou vzpřímené a vysoko posazené. Srst bílých švýcarských ovčáků je bílá, patrová a dvojvrstevná, středně dlouhá nebo dlouhá, s bohatou podsadou a rovnými pesíky. V porovnání s německým ovčákem má bílý švýcarský ovčák kratší a méně spadající záď.

Bílá barva u ovčáckých psů byla už ve starém Římě oblíbená a žádoucí. Bylo to z toho důvodu, že pastýři mohli bílé psy snadno odlišit od vlků, kteří napadali stáda. Také první němečtí ovčáci na výstavách byli často bílí. První pes, který byl zapsaný do plemenné knihy německých ovčáků, Hektor Linkshrein, později novým majitelem přejmenovaný na Horanda von Grafrath, měl bílého děda. Proto i mnoho jeho potomků mělo bílou barvu. V prvních patnácti letech chovu se narodilo třicet jeho potomků, kteří byli zařazeni do chovu, a osmnáct z nich bylo bílých.

Na začátku 20. století se německý ovčák dostal do USA a Kanady, kde byly poprvé obě barevné varianty chovány odděleně. Po druhé světové válce se bílá barva německých ovčáků začala stávat nepopulární. Nejprve to byl důvod k diskvalifikaci z výstav, v roce 1968 se změnil standard a bílá barva byla označena za nepřípustnou. Brzy poté se takto změnil standard plemene i v Americe.

Právě v Americe se ale nacházel značný počet nadšených chovatelů bílých ovčáků, a ti se rozhodli založit si vlastní plemenné knihy a chovatelské kluby. První jedinci nově vznikajícího plemene se tak do Evropy dostali z Ameriky – přivezla je sem Agáta Burchová, která nějakou dobu žila ve Švýcarsku. Prvním z nich byl pes jménem Lobo White Burch, který se narodil ještě před změnou standardu, a tak měl uznávaný průkaz původu. Jeho majitelka s ním úspěšně složila velké množství zkoušek. Později do Švýcarska z Anglie přivezla ještě bílou fenu White Lilac of Blinkbonny, a rozhodla se založit chov.

Po odstěhování Agáty Burchové zpět do Ameriky převzal štafetu chovu bílých ovčáků ve Švýcarsku Kurt Kron a v Německu Martin Faustman, a brzy se přidala celá řada dalších evropských chovatelů. V osmdesátých a devadesátých letech bylo založeno množství chovatelských klubů a z USA a Kanady byli dovezeni další bílí jedinci. Tehdy se ještě tomuto plemeni říkalo americko-kanadský bílý ovčák. Název plemene se změnil v roce 2002, kdy bylo nové plemeno předběžně mezinárodně uznáno právě jako bílý švýcarský ovčák. Současný standard plemene pak pochází z roku 2011.

Zdroj obrázku: http://cs.wikipedia.org/wiki/B%C3%ADl%C3%BD_%C5%A1v%C3%BDcarsk%C3%BD_ov%C4%8D%C3%A1k#/media/File:Berger_blanc_suisse.png