Asistenční psi pomáhají lidem se zdravotním postižením a usnadňují jim mnohé úkony spojené s každodenním životem. Každý takový pes musí nejen zvládat široké spektrum činností a povelů, být spolehlivě poslušný, ale také se zvládat samostatně rozhodovat v případě, že jeho pánovi hrozí nebezpečí.
První využití vodících psů pro nevidomé bylo zaznamenáno v Německu v letech 1916-17. Němečtí ovčáci tehdy byli vycvičeni pro pomoc vojákům, kteří přišli o zrak kvůli působení bojových plynů během první světové války. První organizace pro výcvik takových psů pak vznikla v roce 1928 ve Švýcarsku.
Výcvik asistenčních psů pro vozíčkáře začal až o něco později – poprvé ho vyzkoušeli v 70. letech v USA. Odtud se pak rozšířil i do zbytku světa. Dnes se speciálně vycvičení psi používají nejen pro pomoc nevidomým či tělesně postiženým, ale také slouží lidem s poruchami rovnováhy nebo pomáhají jako canisterapeutičtí psi, například u mentálně postižených, dlouhodobě nemocných nebo lidí s psychickými problémy.
K výcviku se využívají plemena, která jsou oddána lidem, nejsou agresivní a zároveň mají vysokou pracovní inteligenci, díky které se dokážou naučit a dlouhodobě si zapamatovat velké množství povelů. Jsou to například border kolie, krátkosrsté kolie, labradorští retrívři, golden retrívři a někteří další retrívři, občas i němečtí ovčáci. V zahraničí se jako asistenční psi cvičí i královští pudlové a australští ovčáci nebo labradoodlové – kříženci královského pudla a labradorského retrívra.
Záleží samozřejmě i na povaze každého jedince. Štěňata se vybírají tak, aby nebyla příliš živá ani příliš klidná, nesmí být ani výrazně dominantní či submisivní, agresivní či bázlivá. Ideální kandidát na asistenčního psa je tedy po všech stránkách vyrovnaný pes s pozitivním vztahem k lidem.
Štěně, ze kterého má být vycvičen asistenční pes, musí také projít zdravotními testy, které včas odhalí dispozice ke zdravotním vadám. Jde například o dysplázii kyčelního a loketního kloubu, testy na diabetes, nemoci jater, ledvin, slinivky, žaludku či páteře.
Štěňata nejdříve vyrůstají v pěstounské rodině. Pěstouni jsou dobrovolníci, kteří malé štěně naučí základním hygienickým návykům, jednoduchým povelům, a přivyknou ho na život v rodině, chůzi na vodítku a pohyb po rušných veřejných místech.
Zhruba ve věku jednoho roku potom štěně přejde do péče cvičitele a začne samotný výcvik. Během něj se musí naučit zvládat často více než padesát různých povelů podle potřeby jeho budoucího majitele. Každý pes je vždy cvičen pro konkrétního člověka. Doba výcviku závisí na počtu speciálních dovedností, které se pes musí naučit. Výcvik je zakončený zkouškou, která probíhá pod dohledem státních orgánů.
Asistenční pes se během výcviku musí naučit například otevírat dveře, rozsvítit či zhasnout světlo, ale i přivolat výtah, pomoci svému majiteli s oblékáním, nebo při nákupu ukládat označené věci do košíku, podat peníze pokladní a převzít od ní drobné. Učí se také pomoci svému pánovi usednout do vozíku a roztlačit ho.
Vodicí psi zase musí umět perfektně reagovat na hlasové povely či najít požadovanou věc (například poštovní schránku, přechod pro chodce, výtah či volné místo k sezení). Požaduje se od nich absolutní spolehlivost, protože i malá chyba může jejich pánovi způsobit zranění. Musí ale zvládat i inteligentní neposlušnost – to znamená neuposlechnout povel, pokud by při jeho splnění hrozilo majiteli psa nebezpečí. Hodí se to například u nečekaných překážek v cestě, o kterých pán psa neví a vydá povel k chůzi vpřed.
Po ukončení výcviku probíhá jedno- až dvoutýdenní fáze secvičování s novým majitelem. To se odehrává přímo v bydlišti budoucího majitele psa, kam dochází cvičitel. Pes si musí zvyknout na nové prostředí a naučit se poslouchat nejen svého nového pána, ale i členy jeho rodiny. Klient, pro kterého byl pes vycvičen, se zase potřebuje naučit používat jednotlivé povely. I po převzetí psa poskytuje organizace, která psa vycvičila, další odborné rady či výcvik nových dovedností, pokud je potřeba.
Pořízení psa klienta nic nestojí, i když může na jeho výchovu a výcvik dobrovolně přispět. Chod organizací, které tyto psy cvičí, je zčásti zajišťován z dotací od státu, ale z velké části také z finančních příspěvků od veřejnosti. Pokud chcete, můžete přispět i vy. Některé z organizací, které se speciálním výcvikem zabývají, jsou například Pomocné tlapky o.p.s. (https://www.pomocnetlapky.cz/), Pes pro tebe (http://www.pesprotebe.com/) nebo Helppes.cz (https://www.helppes.cz/).
Zdroj obrázku: https://en.wikipedia.org/wiki/Guide_dog#mediaviewer/File:Caoguia2006.jpg
