Olgoj Chorchoj, postrach pouště Gobi. Bájné monstrum, o kterém místní lidé vypráví svým dětem. Jde prý o velkého písečného červa připoínajícího přerostlou žížalu. Dosahuje prý délky 0,5 až 1,5 a dokáže člověka usmrtit na vzdálenost až šesti metrů.
Tohoto červa doposud nespatřil žádný z vědců, ale Mongolové v jeho existenci věří velmi silně. Někteří se dokonce bojí vyslovit jeho jméno a tvrdí, že jde o nadpřirozenou bytost.
Většinou vědecké komunity je jeho existence odmítána, ovšem kromě legend existují svědectví řady očitých svědků, která jsou velmi shodná (narozdíl třeba od svědectví týkajících se příšery v jezeře Loch Ness), tudíž nelze jeho existenci zcela vyloučit.
Někteří zoologové dokonce jdou tak daleko, že předpokládají, že jde o druh plaza z čeledi scinkovitých. Někteří členové této čeledi (např. australský scink uťatý) má sice hlavu i ocas, ty jsou ovšem velmi špatně rozeznatelné od těla.
Velmi zvláštní také je, že se shodují popisy jeho zvláštního způsobu pohybu. Když se v nejteplejších měsících roku objeví (jindy prý nebyl pozorován), tak se při pohybu neplazí. Spíš se koulí do strany jako by zametal – zanechává přitom charakteristickou stopu.
Na své okolí prý Olgoj Chorchoj působí silným jedem či kyselinou, ovšem český záhadolog Ivan Mackerle přišel s teorií, že ve skutečnosti Olgoj zabíjí silným elektrickým proudem, který ve svém těle produkuje, což by podle něj vysvětlovalo všechna ostatní pozorování.
Ivan Mackerle dokonce do Mongolska do jižní části pouště Gobi vedl v roce 1990 českou výpravu. V roce 1991 o této výpravě vyšla zpráva v časopisu Fate.
Ať už je pravda za tímto mýtickým červem jakákoliv, inspiroval mnoho autorů. V kultuře se s ním setkáváme na mnoha místech, pravděpodobně nejvýznamněji se ale odrazil v díle Franka Herberta ve slavném románu Duna a v jeho pokračováních, kde v pouštích planety Arrakis žijí obrovští červi.
Zdroj obrázku: https://cs.wikipedia.org/wiki/Olgoj_chorchoj#mediaviewer/File:Allghoikhorkhoi.jpg
