Kyslík považujeme za samozřejmost. Stačí se zhluboka nadechnout a je tu – neviditelný, ale nepostradatelný. Jenže příroda ukazuje, že to není pravidlo, které platí pro všechny. Existují tvorové, kteří se naučili obejít i bez něj. Někteří dokážou celé týdny přežívat ve stavu, kdy by jiné druhy dávno vyhasly, a jiní kyslík nepotřebovali nikdy.
Zimní spánek pod ledem
Když v zimě zamrznou rybníky, dno se stane světem ticha a temnoty. Přesto tam přežívají želvy. Nedýchají, nemají možnost vyměňovat plyny tak, jak to dělají po zbytek roku. Jejich jedinou šancí je zpomalit úplně všechno – srdeční tep, metabolismus, pohyby. Organismus se propadne do extrémně úsporného režimu, který vydrží týdny, někdy i měsíce. Želvy čekají na jaro pod ledem, schované v bahně, a tváří se, jako by to byla běžná součást jejich života.
Ryby, které nepotřebují červenou krev
Krev většiny živočichů je červená díky hemoglobinu. Ten přenáší kyslík a bez něj by to nešlo. Jenže v antarktických vodách plavou tvorové, kteří tuhle „nezbytnost“ nemají. Ledovky, průsvitné ryby s krví bez pigmentu, žijí v podmínkách, kde by ostatní druhy okamžitě uhynuly.
Místo hemoglobinu spoléhají na ledovou vodu, která pojme dostatek kyslíku přímo do krevní plazmy. V prostředí, kde se teploty drží těsně nad bodem mrazu, je to paradoxně výhoda – a důkaz, že evoluce nezná slepé uličky, jen cesty, které nás překvapují.
Alkohol místo kyslíku
Kdyby karas obecný mohl mluvit, pravděpodobně by se stal hvězdou mezi biology. Tahle nenápadná ryba zvládá něco, co zní jako šílený experiment. Jakmile v zimě klesne pod ledem množství kyslíku na nulu, její buňky přepnou na jiný způsob výroby energie. Glukózu neštěpí klasicky, ale fermentují ji – a výsledkem není nic jiného než alkohol.
Ten pomalu uniká žábrami do vody, zatímco ryba klidně přečkává celé měsíce v prostředí, kde by jiné druhy uhynuly během několika hodin. Karas je tak v jistém smyslu „chodící lihovar“, který dokazuje, že příroda se nebojí ani těch nejbláznivějších řešení.
Živočich, který kyslík nepoznal
V roce 2010 na dně Středozemního moře narazili biologové na nepatrného parazitického červa z rodu Henneguya. Na první pohled to byl naprosto obyčejný červ, nicméně po bližším zkoumání bylo zjištěno, že v jeho buňkách chyběly mitochondrie.
Tyto struktury přitom u všech známých živočichů zajišťují výrobu energie z kyslíku. Henneguya to však zvládá jinak: energii si bere přímo z organismu, v němž žije. Ukázalo se tak, že tento nenápadný parazit je prvním mnohobuněčným tvorem schopným existovat zcela bez kyslíku. A s tím se objevila i nová otázka – jestli dokázal přežít on, kolik dalších podobných výjimek na svou chvíli objevu ještě čeká?
Savci na hraně
Savci patří k organismům nejvíce závislým na kyslíku. O to podivuhodnější je příběh rypoše lysého. Tento podzemní hlodavec žijící ve východní Africe zvládne v prostředí bez kyslíku vydržet až osmnáct minut. Jeho buňky v tu chvíli přepínají na metabolismus založený na fruktóze – mechanismus, který známe spíš z rostlin.
Rypoš se tak stal unikátní výjimkou mezi savci. Zatímco laboratorní myš nebo potkan by bez kyslíku uhynuli během pár minut, kolonie rypošů dál existuje v dusných podzemních tunelech.
Kyslík je pro většinu života na Zemi symbolem jistoty. Jenže příroda ukazuje, že jde spíš o pravidlo s mnoha výjimkami. Organismy, které se bez něj obejdou, dokazují, že život dokáže prorůst i do podmínek, kde bychom ho vůbec nehledali.
Zdroj textu: https://www.britannica.com, https://www.bbcearth.com
Zdroj foto: www.freepik.com
