Čich a chuť spolu u většiny savců úzce souvisejí a kočky v tom nejsou žádnou výjimkou. Mají vynikající jazyk. Čich našich domácích koček je mnohem výraznější než náš vlastní a i chuťový smysl se od našeho liší nejméně ve dvojím ohledu.
Jelikož se my lidé orientujeme hlavně zrakem, snadno zapomínáme, že existují živočichové, kteří se řídí především jinými smysly nebo jsou jimi alespoň silně ovlivněni. Pro kočky mají pachy význam prakticky v každé situaci: Když jsou na lovu, mohou, jak známo, sledovat pachovou stopu myši až ke vchodu do její díry. A pochopitelně vždy nejprve očichají námi nabízenou stravu, než ji sežerou, dokonce i tehdy, když se na předloženou hostinu zdánlivě ihned lačně vrhnou.
Kočky používají svého čichu, aby si ověřily nové předměty ve svém okolí – ať se jedná o cosi venku v sousedství či uvnitř v bytě. Každý zná kočičí zálibu očichávat papírové sáčky nebo krabice (či dokonce lézt dovnitř), ve kterých jsme právě přinesli domů nákupy. Takovýmito nákupními sáčky k prozkoumání (nikoli však z umělé hmoty) můžete své kočce, pro kterou je byt v nadzemním podlaží málo zábavný, skutečně osladit její všední den. Kočky si o takové nové předměty často otírají tváře či bradu a mým sousedům se podařilo dokázat, že tam zanechávají vůni, kterou – stejně jako ostatní příslušníci jejich – mohou cítit i o něco později.
Čichový smysl hraje velmi významnou roli v sociálním životě koček. Nejenže se očichávají, když se zdraví nebo znovu shledávají, nýbrž mohou o sobě při toulkách venku zanechávat na předmětech pomocí moči olfaktorické (čichové) zprávy a tyto o jiných kočkách číst. Z terénních studií s močovými stopami na oblečení víme, že kočky různého pohlaví na ně reagují různě, a proto mohou rozlišovat, zda se jedná o moč známé nebo cizí kočky (či kocoura), potentního nebo kastrovaného zvířete. A přirozeně zanechávají pářící se kočky jiný pach než jejich nehárající družky. Volně běhající kocouři stráví nemálo času tím, že navštěvují kočky v místech jejich toulek a dočichávají se za nimi. Sexuální vonné látky jsou opravdu také důvodem pro tzv. flámování: Se staženým nosem, lehce otevřenými ústy, ohrnutým horním rtem do jakéhosi šklebu dopravuje kočka molekuly ze vzduchu k patru na Jacobsonův orgán, který je pomocí receptorů vnímá. Je vcelku podobný chuťovým pohárkům pro rozpustné molekuly na jazyku. Než ale budu pokračovat o chuťovém smyslu, ještě poslední odkaz na to, jak je čich pro kočku důležitý: za nenápadnou malou špičkou kočičího nosu obsahuje nosní dutina kočky více než dvojnásobný povrch čichově citlivé sliznice než náš nos. Bude
lépe, když budete udržovat kočičí toaletu stále pěkně čistou!
Kočky mají s jednou pozoruhodnou výjimkou receptory pro tytéž chuťové vjemy jako my a k tomu chuťový smysl pro vodu. Tou jedinou zmíněnou výjimkou je, že kočky neznají pojem sladký. Cukr tráví těžko (i mléčný cukr, laktózu). Poněvadž ale nemohou ve své potravě ochutnat nic sladkého, přijímají cukr s potravou, často s následky průjmu. Totéž platí pro kořeněná jídla, na která není trávicí trakt kočky zvyklý. Kočkám by měla být stále k dispozici čerstvá voda, dokonce i tehdy, když se zdá, že by pily raději z louží nebo dokonce z toalety. Zkuste postavit misku na vodu jinak než misku na žrádlo. Kočky budou pít víc! A když se nad tím zamyslíte: Je to pro kočku dost nepřirozené, pít a žrát na stejném místě. Myši se přece obvykle nechytají na břehu!
