Kočky mají asi tolik povah i nálad, jako mají lidé. Kočky jsou cholerické i flegmatické, odvážné i bojácné, temperamentní, přátelské… Především jsou ale své a příliš si nenechají mluvit do svých kočičích věcí.
Existují samotářské kočky, není to ale obvyklé. V jejich přirozeném společenství jsou velice sociálními tvory a obvykle mezi nimi existují velice složité struktury. Proto je někdy obtížné pochopit jejich motivaci a myšlení.
Upovídaná šelma
Kočky se svým okolím komunikují pomocí zvuků, které vydávají, ale také skrze mimiku celého svého těla. Řečí těla dokáží vyjádřit strach, radost nebo i výhrůžku.
Zřejmě nejlepším indikátorem jejich nálady je jejich ocas. Spokojená a šťastná kočka nosí hlavu i ocas vztyčené. Pokud si kočka chce hrát, má ocas zkroucený do otazníku.
Důležité je si pamatovat, že švihání ocasem ze strany na stranu nemá stejný význam jako u psů. Kočka je v takovém případě vrcholně rozrušená. Toto se u koček projevuje často také, když chtějí zastrašit jinou kočku a dávají najevo agresi – špička jejich vztyčeného ocasu se pak často pohybuje ze strany na stranu.
Zvuky, které kočky vydávají je většinou celkem jednoduché dešifrovat. Odborníci rozeznávají 16 druhů zvuků, které kočky můžou vydávat – od mňoukání přes prskání po volání říjné kočky.
Pro kočky velice typické je také předení. Všichni ho slyšíme rádi, protože většina chovatelů domnívá, že jde o projev spokojenosti. Kočky však mohou vrnět, i když jsou poraněné, mají bolesti či jim došla trpělivost a chtějí zaútočit.
V každé kočce je trochu Garfielda
I kdybyste ale signálům své kočky zcela porozuměli, stejně by vás nepřestala překvapovat svými rozmary a spontánností. Souhlasíte? Napište nám na naše Facebookové stránky, co všechno už jste zažili se svou kočkou – čím vás pobavila, vyděsila či potrápila. 🙂
A abychom vás k tomu inspirovali, koukněte nejdříve na 20 minut plných roztomilých a vtipných koček a koťat:
