Možná vás někdy zarazilo, že například pes vás pozná i po letech. Nebo kůň, který se k jednomu člověku chová klidně a k jinému nervózně. Či kočka, která ignoruje návštěvy, ale přesně ví, kdy přichází její člověk. Není to náhoda ani domýšlení si lidských vlastností. Řada zvířat skutečně dokáže skutečně rozlišovat jednotlivé lidi, nejen celé druhy.
Proč zvířata nevnímají lidi jako jeden celek
Zvířata svět nečtou očima člověka a ani si neskládají obraz reality hlavně z vizuálních detailů. Pro ně jsme jenom kombinace pachů, pohybů, hlasů, zvuků kroků a způsobu chování. Každý člověk je jiná směs signálů, i když nám samotným to tak nepřipadá.
Zvíře si tak neukládá informaci člověk, ale konkrétní vzorec. Tento pach znamená bezpečí. Tento hlas znamená jídlo. Tento způsob chůze značí napětí. A z těchto drobností vzniká rozpoznání konkrétní osoby.
Jakou roli hraje čich a proč je důležitější než obličej
U většiny savců hraje hlavní roli čich. Každý člověk má unikátní pachový podpis, který se skládá z tělesného pachu, oblečení, prostředí i emocí. Pro psa nebo koně je pach mnohem spolehlivější než vzhled. Zajímavé je, že zvíře pozná člověka i tehdy, když změníte oblečení nebo účes. Jakmile se ale výrazně změní pach, například kvůli nemoci nebo stresu, může reagovat jinak. Ne proto, že by vás nepoznalo, ale proto, že signál už není stejný.
Zvířata si pamatují hlas a způsob mluvy
Hlas funguje jako další silný identifikátor. Zvířata nevnímají slova, ale tón, rytmus, hlasitost a emoce. Stejná věta pronesená klidně nebo podrážděně znamená pro zvíře úplně jinou informaci. Zvíře si pamatuje, kdo mluví jemně, kdo hlas zvyšuje a kdo používá stále stejný tón. Právě proto často reaguje jinak na jednotlivé členy domácnosti, i když používají stejné povely.
Zvířata si jednotlivé lidi totiž spojují se zážitky. Člověk, který jej krmí, hladí a jedná klidně, zanechá jinou stopu než ten, kdo je hlučný, nervózní nebo nepředvídatelný. Paměť tu funguje spíš jako emoční mapa než jako seznam tváří. To je také důvod, proč si zvířata dokážou pamatovat člověka, který jim ublížil, i po velmi dlouhé době. Nejde o zášť, ale o ochranný mechanismus.
Proč některá zvířata rozlišují lidi lépe než jiná
Schopnost rozpoznávat jednotlivce souvisí se způsobem života. Společenská zvířata, která běžně pracují s hierarchií a vztahy, mají tuto schopnost mnohem rozvinutější. Psi, koně, sloni nebo delfíni jsou na jemné rozdíly mezi jednotlivci doslova naprogramovaní. Naopak zvířata, která žijí spíš samotářsky, tuto schopnost tolik nepotřebují. Rozlišení člověk versus nebezpečí jim často stačí.
Typickým znakem je rozdílné chování vůči různým lidem. Jiná reakce na příchod domů, jiná tolerance dotyku, jiný stupeň klidu nebo napětí. Zvíře nereaguje náhodně. Jen pracuje s informacemi, které má k dispozici.
Často si lidé myslí, že zvíře má oblíbeného člověka. Ve skutečnosti má nejčistší a nejčitelnější vzorec chování, který mu dává pocit bezpečí.
Zdroj foto: www.freepik.com
Zdroje: nationalgeographic.com, britannica.com, science.org, nature.com
