Záchrana druhů se při vzrůstajícím počtu ohrožených zvířat stala skoro takovým chaotickým plácáním do vody. Pak se ovšem objevila matematická rovnice, která dokáže určit, které druhy se ještě dají zachránit a které už ne.
Záchrana druhů je jako obtížné rozhodování o tom, koho operovat ve válečné vřavě
Biologové odhadují, že druh potřebuje alespoň 5000 jedinců, aby přežil následujících 100 let. V rovnici přežití, které se říká SAFE Index, se ovšem bere v potaz délka života příslušného druhu, jak často má mláďata a kolik a také, kolik z nich se průměrně dožije dospělosti. Zahrnuje i pravděpodobnost různých přírodních katastrof, klimatických změn, pytláctví a podobných vlivů.
Index Safe by nám měl pomoci vyhodnotit, na záchranu kterých druhů bychom se měli soustředit především. Tato záchrana se totiž stala obdobou prohlížení raněných na bitevním poli. Musíme se umět rozhodnout, koho je ještě možné zachránit, a s kým bychom jen ztráceli čas a prostředky, které nemáme.
Tygři by se podle SAFE Indexu ještě dali zachránit snadno, anebo vlastně možná vůbec ne
Tento Safe Index by se měl používat společně s dnes už tradičním značením Mezinárodního svazu na ochranu přírody. Podle něho se druhy dělí na vyhynulé, kriticky ohrožené, zranitelné, málo dotčené a běžné. Otázkou zůstává, co se stane, když se spojí dvě zjednodušující klasifikace.
Spornost je vidět například na populaci tygrů. Těch je celosvětově zhruba 3 200 kusů a ještě by mohli být snadno zachráněni. Jinak bude ale situace vypadat, když si uvědomíme, že jejich populace je rozptýlená na šesti místech světa. Pokud by se počítaly tyhle izolované populace zvlášť, šance tygrů na přežití okamžitě extrémně klesnou.
Český biolog Stanislav Mihulka vidí slabinu SAFE Indexu také v tom, že počítá s údajem tzv. minimální životaschopné populace, což je jen počítačem simulovaná hodnota. On sám se domnívá, že bychom měli zachránit především ty ohrožené druhy, jejichž ztrátou přijdeme o část evoluční historie. Příkladem jsou třeba ptakopysk nebo latimérie podivná.…
